Svědkové Jehovovi

„My jdeme kvůli Bibli!“

Všichni přicházíme na svět jako originály. A taky bychom imponovali svou originalitou, kdybychom se zoufale nesnažili stát se kopiemi (Stendhal)

V minulé kapitole jsem popsal, jak jsem se stal „nakloněným“. Jehovisté takového člověka nazývají zájemce. Příbuzní takového člověka nazývají chudák, debil nebo idiot.

Jako zájemce jsem však už bydlel v jiném městě. Když jsem se čas od času vracel domů, zašel jsem za novými přáteli a vždy dostal „něco na čtení“. Přečtený cyklostylovaný samizdat jsem vracel a odnášel si nové brožury a Strážné věže s náměty, které mě zajímaly. Svědkové viděli, že jsem Pravdě příznivě nakloněn a proto měli o mě starost. Konec světa může přijít každou chvíli, ale já ještě nejsem zachráněn. Proto se ptávali, zda bych se netoužil „dozvědět něco víc“ a jestli bych nechtěl, aby mě v novém bydlišti „někdo navštívil“. Nakonec jsem souhlasil. „Kdy býváš doma?“ Určil jsem, že někdo může přijít v pondělí ve 20.00. Po týdnu jsem tedy v pondělí čekal. Nikdo nepřišel. Nepřišel ani za týden. Ani potom. Ani další.

Následující pondělí, když už se chýlil večer a já usoudil, že se opět nedočkám, zazvonil zvonek. Jsou tady! Vyhrabal jsem se z postele a otevřel dveře. Uviděl jsem tak pětatřicetiletého muže a patnáctiletého hocha. Muž se velmi mile a trochu spiklenecky usmíval a ztišeným hlasem (bylo to v paneláku) pravil: „Dobrý den, my jdeme kvůli Bibli.“

Odvětil jsem, že je očekávám a mírně rozechvěn jsem je pozval dovnitř. Obsahem krátkého rozhovoru bylo, že vlastně mám zájem „dozvědět se více o Bibli“. Nejlepší je prý postupovat podle knížky, kterou mi ukázal (jakási samizdatová A5 asi centimetr tlustá). Tam mají být systematicky vysvětleny všechny nauky bible. Hádejte, jestli jsem souhlasil. Oni se zeptali, který den by mi to vyhovovalo. Domluvili jsme se, že se budeme scházet každé pondělí. Tak jsem se seznámil se svým mentorem Vendou, který se mnou právě zavedl domácí biblické studium.

– – – –

Co se vlastně dělo po mé žádosti, aby mě někdo kontaktoval v jiném městě? Do města putoval dopis, adresovaný předsedajícímu dozorci místního sboru. Předsedající se z nějakého důvodu nevyužil vzácnou možnost mít nové studium. Zřejmě se zmínil jinému staršímu, Vendovi, který se příležitosti s nadšením sobě vlastním chopil. I když zrovna odjížděl na dovolenou, nepředal mě jinému staršímu ani řadovému členovi, čímž mě připravil o několik týdnů šťastného života v boží organizaci. Ale konec světa mezitím nepřišel a to bylo to hlavní. A tak měl Venda nové studium s velmi perspektivním zájemcem.

Příští pondělí Venda se synem přišel a začali jsme studovat. Nejdřív jsme si trochu popovídali a pak otevřeli Můžeš žít navždy v pozemském ráji, každý svůj výtisk – i já, protože jsem byl obdarován. Každá kapitola byla rozdělena do číslovaných odstavců a pod čarou byly ke každému odstavci otázky. Prý je nejlepší společně si tu knihu odstavec po odstavci předčítat a rozmlouvat o myšlenkách pomocí připravených otázek. „Chceš číst?“ zeptal se mě Venda. Už se nepamatuji, kdo z nás předčítal první odstavec.

Štěstí na zemi – zdá se, že něco takového není možné ani na krátký čas. Nemoce, stárnutí, hlad, zločinnost – to jsou jen některé z problémů, které tak často činí život bolestným. ... Proč si tedy můžeme být tak jisti, že právě ty můžeš žít navždy v pozemském ráji? Proč můžeme věřit, že věčný život není pouhým snem?

„Proč je těžké věřit, že lidé mohou žít navždy a šťastně na zemi?“ přečetl Venda první otázku. A tak jsme začali. Více jsme povídali, než četli, protože mě zajímala spousta souvisejících i nesouvisejících námětů, takže za tu hodinu jsme probrali jen pár odstavců. Tak skončilo mé první studium.

Když odcházeli, pode dveřmi z obýváku se shrnul koberec, takže nešly otevřít. „Počkejte, já to narovnám,“ řekl jsem, „přece nepůjdeme přes ten bordel v kuchyni.“ – „Ty že bys měl nepořádek v kuchyni?“ opáčil Venda. Pochopil jsem. Použil jsem slovo, které dobrý člověk neužívá. Právě jsem dostal první lekci z chování...

Skutečný důvod, proč jsem začal sympatizovat s jehovisty, nepramenil z rozumu, ale z emocí. Nejhorší však bylo, že tento skutečný důvod jsem si neuvědomoval. Jehovisté toho s důsledností sobě vlastní zneužili. Stal jsem se jejich přívržencem nikoli proto, že jsem rozumně zhodnotil argumenty, ale protože podvodně ovlivnili mé city. Takový postup je bohužel právně nepostižitelný, protože odpovědnost za rozhodnutí je vždy připisována oběti, nikoli manipulátorovi.

V tomto případě si ani sám manipulátor neuvědomuje, že manipuluje, protože je sám zmanipulovaný. Věří tomu, co říká a jedná naprosto bezelstně.

Protože „domácí biblické studium“ postupuje podle knihy, kterou vydali jehovisté, předčítají se z ní odstavce a dokonce se diskutuje na základě předtištěných otázek, je zaručen přesný postup psychické manipulace vyvinutý vedením jehovistů. Na začátku jsou zamlčeny kontroverznější názory, jsou předkládány jen radostné vyhlídky a nenáročné požadavky. Později, kdy je zájemce stále více fixován, je mu postupně předkládán „hutný duchovní pokrm“, např. nutnost uzavřít formální sňatek se sexuálním partnerem, nechat se vypsat z církve, nutnost odejít ze zaměstnání, jestliže je náplň práce neslučitelná s vírou jehovistů, zákaz kouření, zákaz přijímání krevních transfúzí, zákaz vojenské služby, zákaz slavení všech svátků a narozenin. V tomto stadiu už zájemce uposlechne, neboť s tím souhlasí. Nevnímá je jako zákazy, ale jako správná a prospěšná boží nařízení. A přivítá „možnost“ dávat „dobrovolné“ finanční příspěvky pro organizaci jehovistů.

Jsi svědek Jehovův?

Nu, jak začít? Zřejmě se na těchto stránkách necítíš dobře, protože jsi přesvědčen, že ti chceme ublížit. Těžko lze argumentovat, když každý argument druhá strana považuje za léčku. Znám to. Člověk nechce slyšet nepříjemnou pravdu. Nikdo z nás nechce slyšet, že dělá chybu a že třeba značnou část svého života promrhal kvůli chybnému rozhodnutí. Je k tomu potřeba opravdu velká morální odvaha. Ale nic víc. Jen se nebát použít vlastní rozum. Vyplatí se to!

Je to, co zde píšu, pravda?

Jak už říkal Indiana Jones svým studentům: kdo chtějí vědět, co je pravda, ať jdou k filosofům – nás zajímají fakta. Pravdu si přivlastňují jehovisté, kteří zdůrazňují, že jen oni mají tu jedinou, absolutní Pravdu, a nemohou se mýlit. Určitě je nechci napodobovat, proto jen prohlašuji, že se snažím o co největší objektivitu.

Zajímavější je, co řeknou o těchto stránkách sami jehovisté. Zkuste se jich na některou otázku zeptat – stanete se svědky jedné z nejmarkantnější ukázek, jak moc zakletí lidé to jsou. Odpověď vám řeknu předem: „Je to snůška lží a pomluv. Nic z toho není pravda.“

Některé příklady si můžete přečíst v kapitole Zeptejte se jehovisty.

Tričko „Svědkové Jehovovi vědí všechno“

„Jehova“?

Jan Werich jako císař Rudolf II. ve filmu Císařův pekař a pekařův císař volá: „O Adonaj, o Jehova!“ Jsou to slova z hebrejské části bible. Jak by vám vysvětlili jehovisté, adonaj znamená pán a Jehova je jméno – tak se prostě Pán Bůh jmenuje. Je pravda, že to jméno je v textu bible všude tam, kde je v českých biblích napsáno Hospodin. A taky je pravda, že ač je to podle jehovistů nejdůležitější pojem ve vesmíru, nikdo neví, jak se opravdu má vyslovovat – zda Jehova, Jahve, Jahveh, či jinak.

Americký brouk?

Píšeme, že jehovisté říkají to či ono. Ve skutečnosti to není pravda. Řadový jehovista si nesmí dělat vlastní názor, pouze opakuje oficiální, celosvětově platné nauky, které stanovuje výbor nejvyšších jehovistů sídlící v Brooklynu („vedoucí sbor“). Polemizovat s jeho tvrzením se rovná trestu smrti (při posledním soudu). Jestliže tedy komunisti říkali, že mandelinka je americký brouk a jehovisté jsou americkým náboženstvím, v jednom případě nelhali.

Zvěstovatelský pár