Svědkové Jehovovi

Konec vodníků v Čechách

V době, kdy jsem společně se svými duchovními bratry a sestrami pomáhal stavět náš sál pro shromažďování, jsme občas společně obědvali kolem ohniště na zahradě. Jednou se někdo podivil tomu, že v ohništi bublá nenačatý kelímek jogurtu. „Ále,“ ozval se jeho majitel, „on je v tom Juwim“. Jak víte, Juwim® je potravinový doplněk, který povzbuzuje imunitní systém. Svědkové však vědí, že se „vyrábí z krve“. Dotyčný bratr projevil ostražitost hodnou Svědka, přečetl si složení výrobku a tím se vyhnul hříšnému jednání. Svědkové Jehovovi totiž nepřijímají krev.

Mnohem dříve předtím, při začátcích svého studia, jsem Vendovi nadhodil téma, že se mezi lidmi povídá, že „ty jehovisti vůbec neberou krev“. Předpokládal jsem, že to bude stejné jako s povídačkami o výměně manželek, obětování dětí a sexuálních orgiích. A ejhle, jaké bylo mé překvapení, že tentokrát přes to vlak nepojede! Bylo mi taktně sděleno, že Jehova opravdu neschvaluje přijímání krve a že to je v bibli. Ano, ti normálně vypadající lidé, kteří tady sedí na otomanu, pijí čaj a cpou se buchtou, by nikdy neochutnali jelito, tmavou tlačenku ani husí krev. A co víc – pokud by jim něco ujelo nohu, skákali by na té druhé pryč, jen aby jim nedali transfúzi!

Ale vše je v pořádku. Krev je z božího hlediska zvláštní tekutina, protože je v bibli označena za symbol života. Už ve Starém zákoně je Židům zakázáno jíst nevykrvácené maso. Tento zákaz trvá i pro křesťany, protože v knize Skutky apoštolů (Sk. 15:29) apoštol Pavel píše: „Abyste se zdržovali věcí obětovaných modlám a krve a zardoušeného a smilstva“. Máme přijímat pouze krev Ježíše Krista a to symbolicky – že v něj budeme věřit a že ho budeme poslouchat. Touto Kristovou transfúzí získáme život, který je věčný. Když si naopak zachráníme život transfúzí od lékařů nebo si ho prodloužíme živinami v tlačence, nakonec stejně zestárneme a umřeme. Tolik oficiální vysvětlení, které vlastně nic nevysvětluje.

Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách Svědkové pochopitelně dokazují, jak moc přísný tento zákon je a jak jsou ostatní hloupí, když „svévolně manipulují s krví“. Pravý věřící zná tento zákon, který nepřipouští kompromis. Zkrátka nelze přijmout do svého těla cizí krev žádnou cestou. Ani ústy, ani transfúzí. Ani celou krev ani jednotlivou složku. Je vyloučena i autotransfúze. Tak to doslovně říká literatura vydávaná vedením jehovistů. Pak se řeší otázka mimotělního krevního oběhu při operaci, zda krev náhodou neopouští tělo, aby se do něj vzápětí protijehovisticky přijímala. V tomto případě je rozhodnutí ponecháno na svědomí ubohého Svědka.

Za porušení tohoto božího zákazu se však nevylučuje. Organizace nic nepřikazuje, jen ukazuje cestu, jako vždy. Když jste jehovistou a jíte husí krev, je to vaše věc. Jestli je vám jelito milejší než věčný život a chcete být navždy zahuben – no prosím, nám je to jedno! (Avšak když si zakouříte, je to taky vaše věc, ale jedno jim to není – jste předvolán k výslechu a celému sboru je oznámeno, že jste vyloučen a nemají s vámi mluvit.)

Organizace zdůrazňuje, že zákaz platí z náboženských důvodů. Zde však nastává podivná rozpolcenost. Jehovisté totiž zároveň předkládají mnoho důkazů, že krev je z lékařského hlediska špatné řešení. Ano, všichni jehovisté opravdu věří, že skoro každý po transfúzi umře. Venda říkával: „Vždyť je to jed!“

Článek o transfúzi Lékaři ve skutečnosti používají krev jen proto, že to je levné a jednoduché. Kdyby řezali opatrněji, nespotřebovali by jí tolik. Mohli by používat náhražky na doplnění objemu jako je fyziologický roztok nebo Dextran, protože krev má rezervu hemoglobinu, aby dokázala přenášet dostatek kyslíku. Jak vidíte, jehovisté jsou experti na transfúze. Díky brožurám z Brooklynu vědí více než všichni doktoři.

A opravdu! Svědkové založili HIS – nemocniční informační službu. Je to celosvětová síť poradců z řad jehovistů, kteří radí lékařům, jak léčit bez krve. Nosí s sebou materiály, ve kterých se to hemží slovním spojením „bezkrevní náhražky“. Kdekoli hrozí Svědkovi transfúze, může se obrátit na HIS.

V našem sboru se přesvědčení o škodlivosti krve ještě prohloubilo, když se ve sboru jako blesk rozšířila zpráva, že současný papež Jan Pavel II. dostal po transfúzi AIDS. Zadostiučení bylo ohromné. Nakonec se bohužel ukázalo, že měl jenom cytomegalii, což nám poněkud pokazilo radost, ale stejně to bylo dost vody na náš mlýn. „Vidíte, jak jsou transfúze nebezpečné?! A to papež jistě dostal tu nejlepší krev, co měli.“

Věrný a rozvážný otrok, jak se tituluje vedení jehovistů, se o nás staral, takže přišel seznam potravin, do kterých se přidává Juwim. Byly v něm některé uzeniny a jogurty. Mnozí spoluvěřící tak zjistili, že nevědomky zhřešili. Venda řekl: „Vidíš, jak moc potřebujeme výkupní oběť Ježíše Krista. Jak často hřešíme, aniž si to uvědomujeme!“ Za nevědomý hřích naštěstí nejsou žádné sankce. Vidíte, jak jsou ti jehovisté rozumní!

Ale teď, když už víte, jak je krev zdravotně a hlavně duchovně nebezpečná, nepřipustíte, abyste ji vy nebo vaše rodina dostali. Pokud by snad nastala situace, kdy by si lékaři mysleli, že nutně potřebujete krev, uvědomte si, že jediná krev, která vás může zachránit, je krev Ježíšova. Pak budete žít věčně. Když dovolíte, abyste vy nebo vaše dítě dostali transfúzi, jak se pak budete cítit před bohem? A uvědomte si také, že lékaři mají jen obyčejné pozemské vzdělání a že si jen myslí, že je nutná transfúze. Určitě je možné i jiné řešení. I u nás působí HIS. Vzpomeňte si na všechny ty zkušenosti vašich spoluvěřících, kterým už lékaři nedávali šanci, a přesto přežili! Vytrvali, odmítli transfúzi a Jehova jim pomohl. A pokud zemřeli, bůh je zaručeně jednou vzkřísí!

Příklad toho, jak se dodržování božích zákonů vyplatí, přinesl jeden článek v časopisu Probuďte se! Byl to příběh patnáctiletého chlapce, který trpí křečovými žilami v jícnu. Občas mu některá praskne a krvácení se velmi obtížně zastavuje. Přesto jako svědek Jehovův rozhodně odmítá transfúze. Již se stalo, že lékaři vzdali snahu zastavit krvácení a propustili ho, aby mohl zemřít doma. Ale když se člověk pevně drží Jehovových zásad, vyplácí se to. Krvácení ustalo. Navzdory mínění lékařů nezemřel a může dál s čistým svědomím žít jako boží člověk.

V cizojazyčné mutaci tohoto časopisu byla za článkem krátká poznámka drobným písmem: Krátce po uzávěrce došlo k další epizodě krvácení, kterou chlapec tentokrát již nepřežil...

Stalo se, že večer po cestě ze shromáždění jednu jehovistickou babičku srazilo při přecházení silnice auto. Já jsem se to dověděl až později od Vendy. Chuděra bohužel zemřela před převozem do nemocnice. „Možná je to tak lepší,“ poznamenala Vendova manželka, „stejně by možná umřela, a ještě by ji prolejvali krví...“

– – – –

Aby se nemohlo stát, že by někoho z nás v bezvědomí „prolejvali krví“, vyráběli jsme si písemná prohlášení, která jsme nosili u sebe. I já jsem si udělal kartičku NEPŘIJÍMÁM KREV. Později do sboru přišly předtištěné karty, kde bylo právnickou řečí napsáno, že si nepřejeme dostávat krev, i kdybychom měli zemřít. Jako všichni jsem si také jednu dobrovolně vzal a opatřil notářsky ověřeným podpisem. Do příslušné kolonky jsem vyplnil telefonní číslo na Vendu a ještě jednoho staršího. Tím jsem zajistil, že až bude nad mým bezvládným tělem stát doktor s krevní konzervou, bude u toho jehovista, který mu bude úpěnlivě vysvětlovat, že toto bych opravdu nechtěl.

Pravidelně jsme byli školeni, jak se chovat, „když lékař řekne, že potřebujeme transfúzi“. Měli bychom přesvědčit doktora, že věříme v jeho schopnosti, nepřejeme si umřít, chceme tu nejlepší léčbu, jakou nám může poskytnout, ALE s jedním malým detailem – bez krve.

„A co kdybych vám prostě transfúzi vnutil?“ řekne doktor. „Nebylo by to vaše rozhodnutí, neprovinila byste se, a přitom byste přežila.“ – „Je pravda, že by na mě nebyl hřích, ale bylo by to, jako kdybyste mě znásilnil. Cítila bych se pošpiněná.“ Tak zní oficiální pokyn, jak se mají jehovisté chovat a jak se mají cítit.

Doktoři vůbec nemají co říkat. Dobře to bylo řečeno v jednom proslovu na krajském sjezdu. Bratr hřímal: „Lékaři říkají, že zabíjíme vlastní děti tím, že jim nenecháváme dát transfúzi. Ale přitom sami odřezávají nenarozené děti z těl matek!“ To „odřezávají“ řekl velmi nenávistným tónem.

Petr Markov, Miloš Macourek a Václav Vorlíček se při psaní scénáře ke skvělému filmu Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách museli inspirovat u jehovistů: Kdo sní krev, nebo dostane transfúzi, nebo má pohlavní styk s člověkem, stane se sám člověkem. Rozuměj: klesne na úroveň obyčejného, hříšného člověka.

Vedení jehovistů své členy stále ujišťuje, že dodržováním svého učení o krvi nic neztrácejí. Je jim naopak vtloukáno do hlavy, že odmítáním krve snižují zdravotní riziko případné léčby. Každý jehovista se upřímně diví, proč se transfúze vlastně ještě dělají, když jakoukoli operaci lze provést bez jejich použití. Věří, že transfúze jsou zakořeněný lékařský přežitek.

Lze něco poradit lékařům, kteří se musejí rozhodnout, zda dát jehovistovi krev? Zde bychom mohli citovat z jednoho dílu seriálu Star Trek: Vesmírná loď Voyager. Fanoušci Star Treku si jistě vzpomenou na ten díl, kdy posádka lodi vzala na palubu borgskou ženu jménem Sedmá z devíti. Borgové jsou rasou kyborgizovaných vojáků, která jedná jako celek. Jedinec neznamená nic, jeho jednání podléhá vůli celého společenstva (podivuhodně přesný popis jehovistů). Sedmá z devíti byla kdysi člověkem, ale byla asimilována Borgy a technická vylepšení jejího těla z ní udělala napůl robota. Po vysvobození posádkou Voyageru se však Sedmá z devíti odmítá stát opět člověkem. Jak příznačné, že? Možná, že autoři tohoto dílu také hovořili o jehovistech. Do děje vstupujeme v době, kdy upadla do bezvědomí:

Doktor: Musíme učinit jisté rozhodnutí. Hodně těžké. Její lidský imunitní systém se začal prosazovat. Pancéřování trupu, borgské organely a biosyntetické žlázy jsou odvrhovány. Mohla by zemřít. Nezbývá mi nic jiného než borgskou techniku odstranit.

Kapitán Janewayová: Což je to poslední, co by Sedmá z devíti chtěla.

Doktor: Je to těžké rozhodnutí. Kdyby mi pacient sdělil, že si nepřeje, abych ho ošetřoval, i když bude ohrožen jeho život, respektoval bych ho.

Janewayová: Tohle není obyčejný pacient. Je jasné, že Borgové ji vychovali tak, aby myslela jako oni. Ale teď je tu s námi. A pod vší tou složitou technikou je lidská bytost – ať už je to ochotná přijmout nebo ne. Dokud nebude připravena, někdo jiný musí rozhodovat za ní. Pokračujte v operaci!

To je velmi výstižná pasáž! Jelikož každý jehovista je také bývalý člověk, kterého asimilovali jehovisté, je nutno rozhodovat za něj, dokud nezíská zpět vlastní vůli. Jehovisté ho vychovali tak, aby myslel jako jehovisté. Ale pod vší tou demagogií a manipulací je lidská bytost. Pokračujte v operaci!

Jsi svědek Jehovův?

Nu, jak začít? Zřejmě se na těchto stránkách necítíš dobře, protože jsi přesvědčen, že ti chceme ublížit. Těžko lze argumentovat, když každý argument druhá strana považuje za léčku. Znám to. Člověk nechce slyšet nepříjemnou pravdu. Nikdo z nás nechce slyšet, že dělá chybu a že třeba značnou část svého života promrhal kvůli chybnému rozhodnutí. Je k tomu potřeba opravdu velká morální odvaha. Ale nic víc. Jen se nebát použít vlastní rozum. Vyplatí se to!

Je to, co zde píšu, pravda?

Jak už říkal Indiana Jones svým studentům: kdo chtějí vědět, co je pravda, ať jdou k filosofům – nás zajímají fakta. Pravdu si přivlastňují jehovisté, kteří zdůrazňují, že jen oni mají tu jedinou, absolutní Pravdu, a nemohou se mýlit. Určitě je nechci napodobovat, proto jen prohlašuji, že se snažím o co největší objektivitu.

Zajímavější je, co řeknou o těchto stránkách sami jehovisté. Zkuste se jich na některou otázku zeptat – stanete se svědky jedné z nejmarkantnější ukázek, jak moc zakletí lidé to jsou. Odpověď vám řeknu předem: „Je to snůška lží a pomluv. Nic z toho není pravda.“

Některé příklady si můžete přečíst v kapitole Zeptejte se jehovisty.

Tričko „Svědkové Jehovovi vědí všechno“

„Jehova“?

Jan Werich jako císař Rudolf II. ve filmu Císařův pekař a pekařův císař volá: „O Adonaj, o Jehova!“ Jsou to slova z hebrejské části bible. Jak by vám vysvětlili jehovisté, adonaj znamená pán a Jehova je jméno – tak se prostě Pán Bůh jmenuje. Je pravda, že to jméno je v textu bible všude tam, kde je v českých biblích napsáno Hospodin. A taky je pravda, že ač je to podle jehovistů nejdůležitější pojem ve vesmíru, nikdo neví, jak se opravdu má vyslovovat – zda Jehova, Jahve, Jahveh, či jinak.

Americký brouk?

Píšeme, že jehovisté říkají to či ono. Ve skutečnosti to není pravda. Řadový jehovista si nesmí dělat vlastní názor, pouze opakuje oficiální, celosvětově platné nauky, které stanovuje výbor nejvyšších jehovistů sídlící v Brooklynu („vedoucí sbor“). Polemizovat s jeho tvrzením se rovná trestu smrti (při posledním soudu). Jestliže tedy komunisti říkali, že mandelinka je americký brouk a jehovisté jsou americkým náboženstvím, v jednom případě nelhali.

Zvěstovatelský pár