Svědkové Jehovovi

Kdo jsou Jehovisté?

Kdo nezná pravdu, je hlupák, ale kdo ji zatajuje, je zločinec (Brecht)

Zdálo by se, že Svědkové jsou vzorní občané. Jsou zdvořilí a nesobečtí. Jsou mírumilovní a poctiví. Beze strachu hledí do budoucnosti. Nebojí se stáří ani smrti. Dokáží se dobře vyrovnat s nemocí a  úmrtím. Nezávidí. Jsou optimističtí a sebevědomí. Neprovozují trestnou činnost. Nepodvádějí partnery. Jako zaměstnanci jsou svědomití, spolehliví a poctiví. A nesnaží se vybočovat z řady.

Vzpomínám si na článek ve Strážné věži, který sršel sebechválou na chování Svědků. Popisoval například jistého majitele supermarketu, který najímá na noční doplňování zboží pouze jehovisty. Jsou prý naprosto poctiví a spolehliví.

Vynechme teď skutečnost, že dotyčný majitel zřejmě neexistuje, a že článek ve skutečnosti není pochvalou, ale vzorem a příkazem k chování podle ideálu sekty. Zamysleme se však nad tím, co autor článku nevědomky prozradil: jehovisté jsou dobří služebníci. Majitel supermarketu je bez rizika může najmout, protože jsou věrní a oddaní (alespoň by měli být). A stejně tak bez rizika je jejich organizace může využít ke svým cílům. Dělají to spolehlivě. Jsou ideální pro využívání. Jsou vycvičeni otročit bez odmlouvání. Vycvičila si je tak jejich organizace.

Navenek jsou šťastní. Jaký smysl má však jejich štěstí, když je umělé? Není politováníhodný ten, kdo je nesvobodný, zotročený zhoubnou ideologií? A jejich ubohost násobí to, že o svém zneužívání vůbec netuší. Jejich štěstí má stejnou hodnotu jako štěstí drogově závislého člověka, který si právě vpíchl drogu. Jejich štěstí ničí jejich životy. Přesnější by možná bylo říci, že žádné životy nemají. Věnují totiž všechen svůj čas a energii činnosti, která jim nepřináší žádný prospěch. A co víc: věnují sektě čas a finanční prostředky, které by mohli věnovat jiným, zejména rodině. Rodiny jsou často rozbity, když uvěří jen jeden člen. Hrozí jim velké zdravotní riziko. Pravděpodobnost úmrtí kvůli odmítnutí transfuze není velká, ale o to větší riziko představuje přetěžování organismu a stres. Svůj životní styl vštěpují i dětem, které nepoznají nic jiného a často prožijí v sektě celý život. Jejich životní názory neodpovídají skutečnosti a jsou nepraktické. Například jejich náhled na sexuální chování je zvrácený a zhoubný.

Jehovisté zkrátka hazardují se svým životem v domnění, že jsou vedeni neomylným Jehovou a že pod nimi je záchranná síť boží ruky. Přitom tančí nad propastí.

Někteří ovšem zdaleka nejsou tak šťastní, jak si sami myslí. Mnozí jsou vnitřně nešťastní, objevují se psychosomatické choroby, nemoci ze stresu a přetížení. Přitom se domnívají, že jejich víra je osvobozuje, ochraňuje a dodává jim sílu. Opak je pravdou. Svědkové bojují s nebezpečími, které si sami vymysleli. Jejich úsilí a těžká práce se týká jen předpisů, které si sami stanovili. Přesněji řečeno – které jim stanovili vůdcové jejich obdivované „Organizace“. Ti, kteří bezohledně manipulují myšlením svých následovníků, aby se z nich stali roboti, kteří bez odmlouvání posílají peníze a dokonale uspokojují touhu těch, kteří chtějí ovládat druhé.

Na správně naprogramované roboty nemůže zapůsobit jakákoli argumentace. Jakákoli nová skutečnost, se kterou jsou konfrontováni, nezmění jejich víru. Jakékoli nepříznivé odhalení, které před ně postavíte, nemůže změnit jejich názor. Dokonce je ani nevyvede z míry. Nezačnou ani na okamžik pochybovat. Vždyť jsou i takoví, které organizace sama zavrhla, ale oni si dál čtou bibli a individuálně uctívají Jehovu.

V naší společnosti je vyžadována tolerance k názorům druhých. Víra jehovistů však není jejich vlastním názorem. Je třeba nazývat věci pravými jmény. Je to ovládání a vykořisťování lidí na základě nemilosrdné manipulace s nejcitlivější částí lidské osobnosti. To, že je někdo jehovistou, není jeho životní filosofie. Je to falešná ideologie, které mu byla lstí vštípena a které se sám nedokáže zbavit. Je nakažen myšlenkovým virem, který zaslepuje jeho myšlení tak, že potlačuje veškeré zdravé argumentace, veškeré korekční myšlenky. Takto nakažení jedinci jsou imunní proti všem zoufalým snahám svých přátel či příbuzných, kteří jim chtějí objasnit, jaké pošetilosti se dopouštějí.

Poznal jsem to na vlastní kůži. Člověk si neuvědomuje, že je klamán. Utvrzuje sám sebe v klamu a ocitá se tak v doslovném zakletí, začarovaném kruhu, ze kterého skoro není úniku.

Dlouho jsem si myslel, že i ti, kdo tuto organizaci vedou, sdílejí stejné přesvědčení. Avšak dnes si myslím, že by bylo pošetilé považovat všechny ty rafinované metody manipulace za výsledek práce poblouzněného člověka. Je pravda, že i poblouzněný člověk dovede logicky přemýšlet a vykonstruovat si na obranu svého poblouznění složitou konstrukci argumentů. Myslím si však, že světové vedení Svědků a zřejmě i představitelé zemských odboček znají dobře skutečnou podstatu a účel organizace. Vědí, že všechno je jinak, než si myslí řadoví členové. Ideologie je příliš rafinovaná na to, aby se to dělo nevědomě. Byl Hitler psychopat, nebo rafinovaný svůdce? Hitler obratně manipuloval národem, aby ho využil pro své cíle. Stejně tak jsou vůdcové jehovistů bezostyšnými podvodníky, kteří stejně bezohledně manipulují s lidmi ve svůj prospěch. Způsob řízení organizace je podobně totalitní. Úzký kruh vedoucích představitelů, spíše však jeden vůdce, má neomezenou moc. Nesmí a nemůže být kritizován, protože všechno co dělá, je boží vůle.

V žádném totalitním režimu diktátoři nediskutují se svými odpůrci, ale zavírají je a vraždí, aby nemohli mluvit. Podobně jehovisté uplatňují tvrdá pravidla, aby se názory jejich odpůrců nedostaly do řad jejich členstva. Všechny názory, které se neshodují s jejich, označují za propagandu a když mluví „odpadlík“, reagují hystericky a někdy si doslova zacpávají uši.

Svědkové Jehovovi jsou zkrátka sektou, kultem, a to velmi zhoubným. Z hlediska společnosti představují potenciální hrozbu, protože svoje vedení v Brooklynu považují za nadřazené všem ostatním společenským autoritám, rodině a státu. A toto vedení fakticky představuje jediný člověk, který je ve vysokém věku. Za druhé světové války jehovisté ve všech státech zůstali podřízeni vlastnímu vedení a neteční k politickým událostem. Odmítali vojenskou službu a nepodíleli se na válečném úsilí. Navíc se domnívali, že ve válečných událostech vidí předzvěst konce světa a učinili organizační opatření na přípravu svého přechodu do pozemského ráje. Tato opatření naštěstí spočívala v pasivitě. Přesto se ukázalo, že v případě výjimečných událostí mohou jehovisté jednat nestandardně a nevypočitatelně. Vždy budou především poslouchat své autoritářské vedení. Nikdy nebudou součástí společnosti. Jejich myšlení je stejné jako myšlení fanatických sektářů, extremistů, fundamentalistů a teroristů.

Jak by se dalo v kostce popsat náboženské cítění jehovisty? Dalo by se říci, že Svědkové se snaží přiblížit ideálu racionálního náboženství, které je založeno na faktech, je rozumné a srozumitelné. Každý, kdo není ovlivňován, musí k němu sám dospět. Toto náboženství je umírněné, má logická a jednoduchá pravidla, kterých se lze snadno držet, nepřidělává věřícímu problémy a zjednodušuje mu život. To je upřímné přesvědčení každého jehovisty. Já osobně jsem míval hluboký vnitřní pocit, že dělám tu nejnormálnější věc na světě. Moji spoluvěřící to cítili podobně. Z toho je vidět, že tento kult proniká skutečně do hloubky lidské duše a jeho škodlivost je vysoká.

Jsi svědek Jehovův?

Nu, jak začít? Zřejmě se na těchto stránkách necítíš dobře, protože jsi přesvědčen, že ti chceme ublížit. Těžko lze argumentovat, když každý argument druhá strana považuje za léčku. Znám to. Člověk nechce slyšet nepříjemnou pravdu. Nikdo z nás nechce slyšet, že dělá chybu a že třeba značnou část svého života promrhal kvůli chybnému rozhodnutí. Je k tomu potřeba opravdu velká morální odvaha. Ale nic víc. Jen se nebát použít vlastní rozum. Vyplatí se to!

Je to, co zde píšu, pravda?

Jak už říkal Indiana Jones svým studentům: kdo chtějí vědět, co je pravda, ať jdou k filosofům – nás zajímají fakta. Pravdu si přivlastňují jehovisté, kteří zdůrazňují, že jen oni mají tu jedinou, absolutní Pravdu, a nemohou se mýlit. Určitě je nechci napodobovat, proto jen prohlašuji, že se snažím o co největší objektivitu.

Zajímavější je, co řeknou o těchto stránkách sami jehovisté. Zkuste se jich na některou otázku zeptat – stanete se svědky jedné z nejmarkantnější ukázek, jak moc zakletí lidé to jsou. Odpověď vám řeknu předem: „Je to snůška lží a pomluv. Nic z toho není pravda.“

Některé příklady si můžete přečíst v kapitole Zeptejte se jehovisty.

Tričko „Svědkové Jehovovi vědí všechno“

„Jehova“?

Jan Werich jako císař Rudolf II. ve filmu Císařův pekař a pekařův císař volá: „O Adonaj, o Jehova!“ Jsou to slova z hebrejské části bible. Jak by vám vysvětlili jehovisté, adonaj znamená pán a Jehova je jméno – tak se prostě Pán Bůh jmenuje. Je pravda, že to jméno je v textu bible všude tam, kde je v českých biblích napsáno Hospodin. A taky je pravda, že ač je to podle jehovistů nejdůležitější pojem ve vesmíru, nikdo neví, jak se opravdu má vyslovovat – zda Jehova, Jahve, Jahveh, či jinak.

Americký brouk?

Píšeme, že jehovisté říkají to či ono. Ve skutečnosti to není pravda. Řadový jehovista si nesmí dělat vlastní názor, pouze opakuje oficiální, celosvětově platné nauky, které stanovuje výbor nejvyšších jehovistů sídlící v Brooklynu („vedoucí sbor“). Polemizovat s jeho tvrzením se rovná trestu smrti (při posledním soudu). Jestliže tedy komunisti říkali, že mandelinka je americký brouk a jehovisté jsou americkým náboženstvím, v jednom případě nelhali.

Zvěstovatelský pár